Karel Havlíček Borovský: "Proto musíme každého považovati za nepřítele svobody, který jen pro svůj národ neb pro svou zem přednosti žádá: a proto jsme také hned po ohlášeni jiných zemských ústav již napřed věděti musili, jaká bude též i česká ústava. Nicméně však se přece po ohlášení této české zemské ústavy každé pravé české srdce velice zarmoutiti musilo nad tou nespravedlivostí, s kterou při sestavování chytrým způsobem na útraty naše zvětšena jest moc Němců na sněmu zemském."
http://texty.citanka.cz/havlicek/sl1-2.html
Tak přesně takto, jak to popsal Karel Havlíček Borovský, dnes funguje EU, kde vyvolené státy ničí státy okolní tak, jako dříve to činily ve svých koloniích, dnes k tomu ovšem mají poněkud jiné prostředky, mezi nimiž vyniká prostředek šíření strachu. Nu a pokud se do toho vše plete ještě neurvale i zdánlivý a vždy samozvaný hegemon, jehož ambasáda zakazuje prezidentovi suverénního státu kam smí, či nesmí vycestovat, je tento falešný svět takový, jakým právě je...
Jak nadčasová slova, výše řečená to jsou, ačkoliv článek byl napsán Karlem Havlíčkem Borovským v roce 1851, nechť si každý uváží sám...
http://texty.citanka.cz/havlicek/sl1-136.html
Jsou to zlatá slova a nejen ta, ale mnoho jich bylo vysloveno našimi předky, přesto si je příliš nebereme k srdci...A prosím, jen mi vysvětlete, proč stále dokola necháváme vše dojít tak daleko, že to již musíme nakonec znovu a znovu, opakujíc stejné chyby, pracně napravovat, což brzdí skutečný pokrok?
Příkladem budiž např. to, že zde, u nás v ČR, opět neřízeně bují byrokracie, že se zde dějí do očí bijící bezpráví, ta bezpráví, kdy například "velmi potřební" soudci dostanou ze státního rozpočtu, zpětně za tři roky, jednu miliardu korun (1 mld. CZK) na své účty. Na nic jiného a skutečně potřebného ovšem peníze nejsou, hlavně ne na naše důchodce, na naše děti, na naše nemocné a na naše staré a skutečně potřebné spoluobčany...Peníze však jsou dokonce i na to, živit jimi zde cizokrajné opálené mladíky v tílkách, s nejnovějšími mobily v rukách a s kapsami plnými peněz, abychom je zde ubytovali, coby "potřebné" běžence".
To vše je jen záměrná sebedestrukce...Na čí výplatní pásce ve skutečnosti jste, páni politikové?!
"Běžný občan", který to tu ve skutečnosti ze svých daní táhne, má ve všem smůlu...Proč?! Proč tento samý, velmi užitečný občan této země, mlčí?! Pro pány ve "vyšších vrstvách" jsme spíše jen užiteční idioti, nikoliv vlastní spoluobčané této vlasti. Mlčí, protože je ustrašený právě tou byrokracií, o které si myslí, že to tak je nastaveno a že to tak musí být!! Skutečně musí?! ...Tu byrokracii tvoří ti, co by měli naší zemi spravovat. Oni ji zatím jen škodí. Potápí vlastní spoluobčany na dno a pokraj únosnosti života.
Člověk pracuje v průměru čtyřicet let ze svého života. Místo, aby byla práce odlehčena na několik dnů v týdnu, aby člověk skutečně užíval života, pracovní doba se nesmyslně natahuje a tvoří se "práce pro práci", práce pro tzv.ničím neopodstatněný, nekonečný růst. Pokud chceme skutečný pokrok, což nám umožňují nové technologie, jsme za utopisty, komunisty a nevím co ještě.. Dokonce nám takto spílá ze strachu a nevědomosti i ten tzv. "obyčejný" člověk. Myslí si totiž, že to tak musí být nastaveno, že se nic nezmění, až snad příští generace...
KOLIK GENERACÍ PŘED NÁMI SI TO VŠAK TAKTO JIŽ ŘEKLO???...Mlčíme, dlouho mlčíme...
Jen naivní a slepý na obrázku nevidí změny, kdy již některé státy za demokratické považovat nemůžeme...
Tu byrokracii používají coby bič na lidi, oháněje se přitom jakousi falešnou demokracií, kdežto "nadlidé" mají vždy přednost a dokonce si zákony přizpůsobí sami pro sebe. Posledním příkladem je Bakala a byty. Přesto je Sobotka nadále premiérem a lid, občané této země nadále mlčí...
...Už jen to, že si lidé a nepohodlní politici, jakým je pro vládnoucí četu i pan Okamura, necháváme kálet na hlavu, je na zamyšlenou...
http://www.novinky.cz/domaci/377385-penize-od-okamury-pomohou-uprchlikum.html
Karel Havlíček v tom měl jasno, a to již před 164 léty. Něco o zákonním odporu. Otištěno ve Slovanu 10.srpna 1851, za Bachova absolutismu...Zamysleme se nad těmito slovy, která napsal sám Karel Havlíček Borovský:
Něco o zákonním odporu
H. B. Nejlepší a nejskvělejší příklady zákonního odporu nalezáme v dějinách anglických a několikráte již jsme ve Slovanu tyto příklady uvedli, jmenovitě jakožto hlavní vzory Hampdena a O'Connela. Zákonní odpor jest nejlepší prostředek k hájení svobod proti větší moci, k povzbuzování zmužilého ducha v národu, zákonní odpor jest první a nevyhnutelný stupeň k dosažení pravé svobody. Pokud to národ nepřivede tak daleko, aby neohroženě žádal plnění daných zákonů, a zmužile se protivil zákonními prostředky každému libovolnému a protizákonnému kroku: potud nedozrál k svobodě, nedozrál k tomu, aby si dobyl úcty u vládnoucích mocností. Jest to vlastnost bohužel skoro přirozená každé mocnosti, že hledí dále sáhati nežli jdou její meze; nenajde-li v tom odporu, zmizí zajisté brzy před ní všeliké zákony, všeliká práva, a jenom vůle její bude jediným zákonem.
Zákonní odpor a všeliké prospěchy z něho vyplývající zakládají se na tom, že v každém skoro člověku jest jistý vrozený, od Boha daný cit pro spravedlnost, pro právo. Každý nezkažený člověk rozmrzí se a naplněn bývá hořkostí, kdykoli vidi, že se někomu děje násilí a nespravedlivost, cítí ošklivost ke každému, koho vidí páchati něco násilného, nespravedlivého, něco proti úmluvám; něco proti pravdě a právu; něco proti danému slovu; člověk nezkažený cítí útrpnost s každým, komu se nezákonitě, nespravedlivě děje. Kdykoli se tedy od vládního některého úředníka neb orgánu, komukoli něco děje proti zákonům, nemá nikdy tuto křivdu mlčky snášeti a snad té pohodlné zásady se držeti "že proti proudu těžko plouti", nýbrž má se vždy všemožně hájiti zákonným způsobem, třeba i z toho větší nepohodlí měl a škodlivější pro sebe následky, nežli kdyby byl utrpěnou křivdu mlčky snesl. Kdyby každý každou utrpenou křivdu, každé obejití neb zrušení zákona zcela passivně a tiše snesl, nebude za krátký čas ani pocitu o zákonitosti a právu. Čím větší ale hluk v zemi způsobí každé jednotlivé zrušení zakonu, tím méněkráte se osmělí orgány vládní takový krok učiniti. Neboť každá vláda byť by se i k tomu veřejně nehlásila, přece potají velmi dobře o tom ví, že všechna moc vlastně leží v národu a že vláda jest jen zástupce, zosobnění této národní moci. Vláda každá dobře o tom ví, že kdyby proti ní bylo smýšlení celého národu, neobstojí dlouho, a proto se musí vždy varovati toho, aby celé veřejné smýšlení aneb alespoň příliš velikou část jeho neměla proti sobě. Každým krokem ale, kdežto zákony své ruší, nevyhnutelně proti sobě popuzuje vláda veřejné mínění, a čím více se tedy podobné činy vládní do všeobecné vědomosti lidu dostávají, tím více to škodí vládě. -
Na tom se zakládá ona nesmírná prospěšnost zákonního odporu, zvláště v zemích, kde konstituční a právní vláda není posud ustálena. Dobrým a rozumně vedeným zákonním odporem proti takové vládě docílí se vždy, jestli nic více alespoň toho, že si vláda nedůvěřuje tak rychle a tak všeobecně nazpátek kráčeti, že přece alespoň v něčem aneb na oko zákonů šetří - veliké to již vítězství pro budoucí svobodu. Příklady toho a důkazy, že tomu tak jest vidíme všude: jsou ku př. vlády, které se proti rozličným svým provinciím zcela jinak chovají a sice tím spravedlivěji a tím šetměji, čím probuzenější jest národ, čím důrazněji jeví touhu svou po svobodě. Čím více se národ podrobuje ve všem do libovůle vlády, tím nešetrněji se s ním nakládá. Pro příklady nepotřebujeme daleko choditi.
Zákonní odpor, má-li ale býti k něčemu platný, musí též míti své pravé vlastnosti. Nesmíme se snad proti takovým vládám a jejím úřadům chovati hrubě, lehkovážně, urážlivě, náruživě atd., nesmíme v ničem si sami dovolovati přestoupení sebe špatnějších zákonů: nýbrž musí se vždy s největší chladnokrevností, s všemožnou vážností a úctou, ale také s všemožnou pevností a neústupností, kde zákon jest na naší straně, pokračovati. Zákonní odpor nemůže také sáhati až za násilí, to jest, když vláda neb její orgánové třeba v protizákonní veci, násilí hmotného proti komu užívají, nemá již zákonní odpor jeho jíti až zas k násilí, aby snad svou mocí tělesnou hájil své právo: nýbrž kde síla a hmotná moc nastala, tam přestal již zákonní odpor.
Ale zanedbávati svého práva, nehlásiti se, kde se nám bezpráví děje, mlčenlivě snášeti každou libovůli: to není důstojné pro řádného občana, jenž povědom sobě býti má, že není otrok v některém východně-asiatském pašalíku, nýbrž svobodný obyvatel zemí, které řízeny býti mají jen podle práva, a nic dle libosti jednotlivců.
Není tedy dobře mysliti: "Což bych docílil, kdybych se dále hlásil, co bych přemohl, co mi to bude platno" atd. Kdybys nic nedocílil právě v té věci, o kterou se jedná, přece alespoň jistě docílíš toho, že toto bezpráví, které se ti stalo, více povyku a hluku nadělá, více k všeobecné vědomosti přijde, docílíš toho, že tak snadně se zase nic podobného nestane, neb alespoň že se tak rychle pokračovati nebude na cestě bezpráví. A tím již dosti jest docíleno.
Karel Havlíček a mnozí jiní moudří myslitelé by žasli nad tím pokrokem, který nám nabízí neskutečné hodnoty, ve kterém je mnoho pozitivního potenciálu. Především by však žasli tito naši věhlasní předkové, mnohdy na indexu své doby, nad naší nedozralostí a tím i nemožností být sounáležitými, hrdými občany této planety, kde je dost hojnosti a místa pro všechny. To, že si vše opětovně necháváme kazit nemocnými "mocnými", tak s tím se už musíme nějak poprat. Věřím, že karta se obrací a je hodně blízko k líci. Lidé již vědí, kdo je kdo, a tak, není nač čekat.
https://www.facebook.com/EOI.ZakladniPrijem
Milena Poláková