Čech pranýřuje Čecha a vše, co je (bylo) české, odsuzuje k záhubě.
Dnes nebudu psát článek k tomuto tématu, dnes použiji článek, který píše sám život. "ŽIVOT", který se odehrává v zákulisích našich hyper super marketech:
V podstatě jsem tohle zažil na vlastní kůži v COOPu (Jednota Kaplice prodejna Lipno nad Vltavou), tak že mohu potvrdit že to co tam ta paní píše se skutečně děje.
Máš námitky?
Nelíbí se ti to?
Tak ahoj bez nároku na cokoliv.
Varování od ženy za pultem
Když jsem po dlouhém hledání získala místo prodavačky v oddělení lahůdek jednoho nadnárodního obchodního řetězce, měla jsem z toho velkou radost a považovala jsem si toho. Po měsících strávených doma „na podpoře" jsem moc dobře věděla, že slušných pracovních míst je jako šafránu.
Vedoucí úseku mi sdělila podmínky nástupu včetně platu patnáct tisíc korun, který mi po mých zkušenostech z různých brigád a výpomocí připadal jako královský. „Smlouvu vám pošlou z centrály do týdne," sdělila mi paní vedoucí a já na tom neviděla nic špatného. Nástup byl hned druhý den v půl šesté ráno. Otevíralo se sice později, ale vedoucí mi vysvětlila, že než se salámy nakrájí, saláty naservírují a klobásky naaranžují, zabere to spoustu času.
Prodat za každou cenu!
V půl páté mi zvonil budík a o hodinu později už jsem stepovala v přípravně a čekala na pokyny od své služebně starší kolegyně. Nastal fofr. Krájela jsem šunku, slaninu a další salámy jako zběsilá, aranžovala je na podnosy a skládala je do vitríny. „Proč toho musíme tolik krájet předem? Vždyť to okorá," namítla jsem, ale kolegyně Olinka mi vysvětlila, že nařízení z vedení podniku je jasné: všeho musí být pořádná hromada, kopce salámů, klobásky, párky a jitrnice navršené do pyramid, mísy salátů musí být pořád plné a všechno musí být vzorně naaranžované. A během dne se musí salámy pořád krájet a doplňovat. „Vždyť tohle všechno do večera nemůžeme prodat," namítla jsem. „Musíme to prodat. Musíš lidem pořád něco nabízet, uvidíš, že pak koupí i to, co nechtějí. A když neprodáme, zamícháme zbytky zítra ráno mezi čerstvě nakrájené."
Myslela jsem, že si dělá legraci, ale když na právě přivezený vlašský a pochoutkový salát nakydala včerejší, který vytáhla z lednice, došlo mi, že to myslela vážně. „Musíš ty saláty během dne pořád promíchávat, aby nebyly nahoře okoralé. To nevypadá vábně a lidi by je nechtěli," nabádala mě a hrábla lžící do vlašáku. Překvapeně jsem ji pozorovala a řekla si: Aha, tak k svačině si tady salát rozhodně nedám, protože ten čerstvý je vespod a dojde na něj řada až zítra, ale to už nebude čerstvý. Zákazníci tak vlastně nikdy nemají šanci koupit si čerstvý salát.
Radši držím klapačku
Když jsem vybalila z fólie klobásy, všimla jsem si, že jsou potažené bílým povlakem. Počínající plíseň? „To nevypadá moc vábně, není to už prošlé?" zeptala jsem se. „Ale to se prodá, vezmi si papírový ubrousek a pořádně je vylešti," poradila mi důležitě Olinka. Podobně jsem musela vylepšit oslizlé a mírně páchnoucí párky a buřty - ty jsem zase musela omývat vlažnou vodou.
Vrchol byly holandské řízky. „Proboha, vždyť ony jsou vespod už plesnivé", zhrozila jsem se, když jsem polotovary aranžovala na podnos. A samozřejmě zaváněly. „Tak to oškrabej, znovu to obalíme," nakázala mi Olinka. Jenom jsem valila oči. „A vám nevadí, že prodáváme takový hnusy?" odvážila jsem se zeptat. „Helejte, já mám doma malý dítě, jsem samoživitelka, práci jsem hledala půl roku a jsem ráda, že jsem nějakou našla. Takže držím klapačku a dělám, co se mi řekne. Nehledě na to, že to tak stejně dělaj všude..." odbyla mě zhurta. Byla jsem z toho v šoku. Moje představy o pěkné práci dostávaly zásadní trhliny.
Pani, to si radši neberte
Práce za pultem mě bavila, s radostí jsem lidem prodávala slaninu a výběrovou šunku, protože jsem věděla, že tyhle uzeniny jsou čerstvé. Ale když někdo chtěl salát, párek nebo nedej bože holandský řízek, měla jsem po náladě. Nejraději bych těm lidem řekla: „Pani, to si neberte, bude vám z toho špatně," ale neodvážila jsem se. A trochu otráveně sledovala Olinku, jak švitoří se zákazníky a každému iniciativně nabízí zboží, o které nebyl takový zájem. „A máme výbornou paštičku, nedáte si kousek? Nebo tady ty holandské řízky, mladá paní, ty jsou strašně dobré. Lidi je chválí, kupte je domů k večeři.." brebentila.
Vypečená pracovní smlouva
Měla jsem z toho všeho smíšené pocity - na jedné straně radost, že mám práci, na druhé straně vztek, že takhle šulíme lidi. Když po týdnu přijel pan šéf a přivezl mi smlouvu, nestačila jsem se divit. „Co to znamená, že v případě potřeby mě můžete vyslat na jiné pracovní působiště?" zajímala jsem se, když jsem ve smlouvě narazila na první sporný bod. „No když bude potřeba, pojedete vypomáhat i na jiné prodejny. Všude, kde máme pobočky. Do Prahy, do Brna..." Valila jsem oči. „Jako že ze středních Čech pojedu někam do Brna, abych tam byla ráno v šest hodin? To je jako služební cesta, kterou mi zaplatíte?" „No dopravu vám samozřejmě uhradíme, ale kdybyste tam musela zůstat více dní, musíte si najít ubytovnu nebo hotel a zaplatit si ho sama," ujistil mě pan šéf. „Cože??" Nechtěla jsem tomu věřit. Ale další šok přišel hned vzápětí. „Bohužel jste nedokázaly prodat tohle zboží, takže to dělá sto šedesát korun na každou z vás," řekl šéf a Olinka už běžela pro peněženku. „Nechápu, jak to myslíte," řekla jsem užasle. „No co nedokážete prodat, musíte s ostatními prodavačkami zaplatit. Dneska to dělá sto šedesát korun na každou. To by naše společnost brzy přišla na buben, kdybychom zboží vyhazovali," vysvětlil mi pan šéf důležitě s pohledem upřeným na týden staré, oslizlé uzeniny, jitrnice a zapáchající holandské řízky, které už prostě nikdo ze zákazníků nechtěl. Valila jsem oči jako Hurvínek: „Počkejte, já přece chodím do práce, abych si peníze vydělala. To je absurdní, abych platila za něco, co není moje vina... A nabízet prošlé zboží prostě nebudu!" Odmítla jsem peníze vydat. Na rozdíl od Olinky. Když jsem vzápětí narazila ve smlouvě na výši platu, částku sedm tisíc korun, věděla jsem, že je zle. „Paní vedoucí mi slibovala patnáct tisíc," řekla jsem už nazlobeně šéfovi. „No to ano, vážená, ale až po tříměsíční zkušební době," usadil mě. Došlo mi, že za tři měsíce mi smlouvu stejně neprodlouží, raději mě vyhodí a zase vezmou někoho „za sedmičku". Takže bych se svého vysněného platu stejně nedočkala. Dělat tady za babku, podvádět lidi a ještě platit nesmyslné pokuty? Má tohle cenu? Svlékla jsem plášť, vzala kabelku a se slovy: „Tak na tohle už fakt nemám! Nazdar!" jsem odkráčela rovnou směr pracovní úřad.
Lidi, bacha!
Je mi jasné, že za týden dřiny, kdy jsem vstávala dřív než skřivani a domů se ploužila skoro za tmy, kdy právě vylétaly sovy, s oteklýma nohama a bolavou hlavou, nedostanu ani korunu, ale co nadělám? Mám se nechat vykořisťovat a ponižovat? Tohle si určitě společnost pyšnící se nadnárodním jménem ve své rodné západní zemi ke svým zaměstnancům nedovolí, ale holt české prodavačky jsou často jako otrokyně! A ještě je jejich šéfové nutí, aby lhali zákazníkům a nabízeli jim „jedy" a „odpadky", které se vydávají za lahůdky! Fuj!
Vlastně jsem ráda, že jsem na všechno přišla včas a že můžu aspoň touto cestou varovat ostatní. Lidi, dávejte si dobrý pozor, co a kde kupujete. Sebelépe naaranžovaná vitrína s dobrotami neznamená, že si na nich opravdu pochutnáte!
Vyučená prodavačka H.V. ze středních Čech
7.8.2014
„
Lituji všechny pokladní a lidi, kteří pracují v nelidských příkazových podmínkách zákulisí těchto pouze komerčních zón. Považte však, že toto všechno příkoří způsobuje Čech, český tzv. manager, českým spoluobčanům, českým zaměstnancům, lidem, kteří mají různé osudy, kteří mají své rodiny a ty rodiny dnes již pomalu díky pracovnímu vytížení neexistují. Základní jednotka státu je záměrně předurčena k rozpadu...Jak z toho ven? Opět stejná otázka...
Toužím po tom, aby se k nám opět vrátila doba zaplněných ulic pulzujících skutečným životem, toužím po tom, ABY ČECH NEUBÍJEL A NETÝRAL ČECHA, ABY ČECH NEOKRÁDAL ČECHA VE PROSPĚCH ZISKU CIZÍCH FIREM, ČI K ZISKU DO VLASTNÍ PENĚŽENKY.. Tyto zisky jsou enormní a jsou na úkor nízkopříjmových otroků a hlavně žen otrokyň, které ovládá strach. TĚŽKO SE MI PÍŠE SLOVO "OTROK", ALE POKUD JE LIDEM UPÍRÁN JAKÝKOLIV PROJEV LIDSKOSTI, POKUD TITO LIDÉ NEMAJÍ POCTIVĚ ZAPLACENO, JAK TENTO STAV JINAK POJMENOVAT?
Zaměstnankyně XY uvedla:
Prodavač XY uvedl:
„
Lidé jsou ovládáni strachem. Mají strach z toho, že když se ozvou k vykonanému bezpráví, přijdou o práci...Uživí je však tato práce? V ČR určitě NEUŽIVÍ! Takže lidé, čeho se bojíte?! Vy máte naopak brát se za to, abychom se posunuli, aby nás práce skutečně těšila, aby nás skutečně důstojně živila a nebyla plná stresu, který nám do ní vnášejí lokajíčci-manageři tohoto hnusného vojenského kapitalistického systému. To vše si zasloužíme! Bez vás, bez vaší nedoceněné práce, ty zisky nebudou. Proto se nebojte usvědčit bezpráví.
„
Ti lokajíčci, naháněči, jsou bohužel, většinou mladí kluci a holky a to je to hrozné! České děti buzerují ve prospěch cizáckých zisků prakticky vlastní rodiče, v případě pracujících důchodců, naše seniory.
Chovejme se k sobě s úctou a s ohleduplností, neokrádejme se, mějme úctu k jednotlivci, mějme úctu k vlastnímu národu, nehajlujme s mocí kapitalistické nenažranosti a nenapomáhejme jí mlčením.
Buďme lidmi. Pokud nebudeme držet pospolitě při sobě, zhyneme!
Milena Poláková
"V hypermarketech je všechno krásně srovnaný a barevný, ale ten pláč za tím není vidět. Je to jeviště a zákulisí. A to zákulisí je hodně krutý"......
Co dodat? Byl toto náš český sen?...
Nejsme sebevědomí, z toho pramení vše negativní, co si necháme coby slované líbit jak od cizích mocností, tak i od našich vlastních supů...
Milena Poláková
Stockholmský syndrom, kdy "prasárny" jsou zapomenuty?!
Co je záviděníhodné na SPD? Ptal se jeden diskutér, který tuto stranu "nemá rád". Pokusím se odpovědět ve svém následujícím textu a to pokud možno jasně a stručně. Avšak dá se to jasně a stručně? Toť otázka...
Milena Poláková
Nikdy mě nepodceňujte! Nemáte na to ani právo, ani um!
DEMOKRACIE! Stokrát ohrané, stokrát překroucené téma, kdy ti, co se brání demokracii jsou mimo čas, mimo téma a tím mimo život!!
Milena Poláková
Myslet si, že vzdělaní lidé jsou zároveň inteligentní, je velkým omylem.
Samozřejmě to neplatí vždy. Máme spoustu vzdělaných, zároveň moudrých lidí, ti se však sami do popředí ze skromnosti nederou a média, zvláště veřejnoprávní, je prezentují jen sporadicky a spíše v nočních hodinách, jako např. ČT2..
Milena Poláková
Kalouskův blok neznamená seskupení, ale je odvozen od slova "blokovat" a to, vše a vždy!
To, že vrána k vráně sedá, je staré dobré pořekadlo. To, že Kalousek vždy, když mu teče do bot "tvoří", víme z minulosti. Vždyť co jiného je blok demagogů pidistran, než byla Kalouskova tvorba v "průběhu hry", kdy stvořil Top 09?
Milena Poláková
Panoptikum města pražského, aneb manuál, jak neslavit, jak znectít...
Kalendářní svátek památného 17.11. 1989, se nám rok od roku jaksi vymyká z rukou. Ne, že bychom to sami chtěli, chtějí to však ti, které nikdo nezve, kteří se stále vnucují a jsou tímto nejen směšní a ohraní, ale hlavně trapní.
Milena Poláková
Je obrovskou ostudou České republiky, pokud jeden, jediný občan, zemře opuštěn pod mostem.
Není možné, aby v civilizované společnosti v zimě umrzali lidé! U nás lidé však pod mosty umírají běžně. Tudíž, my nejsme civilizovaná země! Politikové se hádají o koryta a na své spoluobčany z vysoka kašlou! Píše se rok 2017!
Milena Poláková
Hrají si na důležité a nepostradatelné. Mají však na to?
Oč tady běží? Jako každý rok již po dobu pěti let, kdy máme na Hradě demokraticky zvoleného prezidenta, se Státní svátek znevažuje několika málo velmi postradatelnými existencemi.
Milena Poláková
Kdo, s kým, o čem, pro koho, ukáže čas. Jsou však strany, které budí rozpaky i nedůvěru...
Demokratické volby, jsou demokratické volby a myslet si o nich můžeme co chceme. Karty jsou rozdány, opět rozhodla Praha...
Milena Poláková
Moje volba, moje úvaha, kde prioritou je obyčejný selský rozum.
Kdysi jsem byla voličkou Pirátské strany. Už nejsem. Proč? Poslední kapkou byl jimi iniciovaný soud, s požadavkem zakázat soukromé televizi předvolební debatu dvou lídrů, což je to nejmenší, ale Piráti a cenzura?!...
Milena Poláková
Klíčové volby o nástupu nového, náhradou za staré a přežité!
Pomalu a jistě se navrší čas voleb našich nových, a já věřím, že nových, ne těch starých, zástupců a tvůrců našich životních mantinelů...Tyto volby budou však jiné, než jak jsme byli zvyklí. V čem jiné? Jde o vše! Hrajeme vabank!
Milena Poláková
Opět měli slovo a opět byli trapní, ba co víc, pohrdali voliči Donalda Trumpa...
Máte slovo s M. Jílkovou 16. 2. 2017: Je Donald Trump pro demokracii nebezpečím nebo nadějí? Jeho opatření proti migraci - ohrozí bezpečnost Evropy? A vžene nás americký prezident do náruče Ruska?
Milena Poláková
Nakonec pravda dosáhla zadostiučinění, a na frak dostala drzost a vyčůranost fanatismu!!
Vše co jsem avizovala ve svých článcích ve smyslu, že karta se obrací, se pozvolna a časem určitě i skokově, naplňuje. Mrazivé dny nám kupodivu přináší jen samé pozitivní zprávy a to je moc dobře!
Milena Poláková
A do toho všeho přichází Chovanec s Romancovovou. Aneb, dešifrujme prapodivné anomálie (1)
Nový rok se prezentuje přívětivou cifrou, kde je šťastná sedmička a kde součet jednotlivých čísel nám dává jedničku. Jednička je vítěz, pokrok a dobré podnikání, kterému se daří...Bude tomu tak skutečně? Za určitých okolností ano!
Milena Poláková
Svoboda v nesvobodě
Blíží se čtvrtá adventní neděle. Je kouzelný čas rozjímání... Zamysleme se. Je moudré být nesvobodný? Nesvobodný ve svobodě? Ve svobodě, která nám je dána do vínku v čase zrození? Kdo nám bere naší svobodu a proč?
Milena Poláková
Ortel vyřkl ortel, a vy se ptáte jaký? Pak tápete a jste slepí...
Ať se to komu chce líbí, či nelíbí, skupina Ortel není kontroverzní. Nadávky typu xenofobní, náckovská a jiné hrubosti směrem k těmto umělcům jsou jen ukázkou lidské malosti.
Milena Poláková
Není pražská kavárna jako pražská kavárna. O tom Vás přesvědčí pan prezident Miloš Zeman
Nejsou média jako média. Všeobecně známý fakt. Média tzv. hlavního proudu nám lžou, spekulativně odvádí pozornost od důležitého k nepodstatnému. Ta média, kterým se říká alternativní to nedělají. Patří sem mj. Parlamentní Listy...
Milena Poláková
ČT už nejen že porušuje zákon o veřejnoprávní povinnosti, ale dokonce online provokuje...
To, že je ČT neobjektivní a neprofesionální víme, ale to, že si dovolí v přímém přenosu, který preferovala na úkor mnoha jiných akcí oslav 17. listopadu, provokovat, je již vrchol její sprostoty a arogance!
Milena Poláková
Naděje přichází s Trumpem, minulost odešla s Clinton, a jak je tomu u nás s tou nadějí?
Také sledujete ty komentáře ke zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, komenty těch, co jsou zváni do ČT? Ani ne tak s podivem, jako spíše s pohrdáním sleduji tyto štěky těch, co si myslí, že jsou vyvoleni mluvit za celou ČR...
Milena Poláková
Zlo odchází, pravda vítězí! Vivat Donald Trump!
Zlatá to slova pane Trumpe jste pronesl, a taková slova, slova pravdy, jsou předzvěstí toho, že pravda dostává konečně navrch před lží, chamtivostí a zlem. Zlo odchází, pravda vítězí!
Milena Poláková
Umět oslavit svátek v úctě a s nadhledem v každé situaci, dovede jen skutečný státník
Není pravidlem, aby politik, který vykonává vysokou státní pozici, byl také zároveň skutečným státníkem. Na naší politické scéně z minulosti, lze toto s čistým svědomím konstatovat v jednom případě, osvoboditele T.G. Masaryka...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1814x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
Oblíbené stránky
- Alternativa Zdola
- Občanský sněm
- FreeGlobe
- Evropská občanská iniciativa
- Tajemství-komunita-Secret online
- Tomáš Keltner
- Moji andělé
- léčením ku zdraví, aneb pomozte si sami
- Internetová televize, cesty k sobě.cz
- Videa Česky.cz
- Stránky pana Petra Vysočana
- FB- Odcházíme ze systému
Oblíbené články
- Komunismus a dnešek
- Diskuse pod článkem paní blogerky Jany Petrové
- Diskriminace nezaměstnaných v Česku se stupňuje
- Bezmoc a chudoba podlamují českým seniorům duševní zdraví
- Pane Okamuro, citovat Murraye nebyla dobrá volba
- alternativní pohled
- Tajné vládní dokumenty odhalují, že vakcíny jsou totální podvod
- Bilderberská elita rozzuřená kvůli “neustálému odhalování”
- Co budeme dělat, až na člověka nezbude žádná práce?
- Sociální program v České republice...
- Práci v Německu jsem našel bez problémů, říká truhlář
- Europortál
- Banky nám kradou duši
- Hlas Ruska
- Kdo vyřeší nezaměstnanost, získá Nobelovku, říká šéf Pirátů
- Online rozhovor a předsedou Pirátů Bartošem
- Konec světa byl a bude-Česká televize
- Českého kapitalistu si zasloužíme
- Čas se zrychluje, zintenzivňují se změny a ty opravdu podstatné
- Čím dál víc lidí volá po revoluci jako na Islandu
- Nenávidět Zemana je u "lepších" lidí cool.
- Základní příjem
Co právě poslouchám
- inspirativní TV
- Slobodný Vyseliač
- video o základním příjmu a jeho pozitivit
- SLOVÁCI SE NEDAJÍ budou konat.
- Podle J. Kellera se chudoba nejlépe pozná na kval. zraku a zubů
- ZAKÁZANÁ HISTÓRIA SLOVANOV - Slobodný vysielač