Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čech pranýřuje Čecha a vše, co je (bylo) české, odsuzuje k záhubě.

31. 07. 2014 14:58:25
Proč se naši zaměstnanci krčí strachem, proč se bojí usvědčit z nehorázností, které se dějí v zákulisích "našich" hyper, super, a nevím jakých ještě všech těch marketech? Měli jsme obchody, obchůdky, malá i větší pekařství, která lákala svou vůní už z dálky posedět nad voňavým, čerstvě a bez éček upečeným, koláčem. Ta venkovní posezení měla v sobě i to pozitivum, že lidé k sobě měli blízko, ulice nebyly vybydlené a bez života, podloubí pulsovala ruchem, kdy šnůry lidí se vzájemně obcházely, když šly proti sobě, jak nebylo místo, protože to žilo! Dnes se vzájemně obcházíme na place takového přeplněného hypermarketu, uměle nasvětleného, aby zboží získalo na čerstvosti alespoň vizuelně, kde obličeje lidí dostávají barvu pleti spíše mrtvolnou, než zdravou...Procházíme kolem sebe, aniž jeden druhému věnujeme pohled, natož úsměv...

Dnes nebudu psát článek k tomuto tématu, dnes použiji článek, který píše sám život. "ŽIVOT", který se odehrává v zákulisích našich hyper super marketech:

V podstatě jsem tohle zažil na vlastní kůži v COOPu (Jednota Kaplice prodejna Lipno nad Vltavou), tak že mohu potvrdit že to co tam ta paní píše se skutečně děje.

Máš námitky?

Nelíbí se ti to?

Tak ahoj bez nároku na cokoliv.



Varování od ženy za pultem

Když jsem po dlouhém hledání získala místo prodavačky v oddělení lahůdek jednoho nadnárodního obchodního řetězce, měla jsem z toho velkou radost a považovala jsem si toho. Po měsících strávených doma „na podpoře" jsem moc dobře věděla, že slušných pracovních míst je jako šafránu.

Vedoucí úseku mi sdělila podmínky nástupu včetně platu patnáct tisíc korun, který mi po mých zkušenostech z různých brigád a výpomocí připadal jako královský. „Smlouvu vám pošlou z centrály do týdne," sdělila mi paní vedoucí a já na tom neviděla nic špatného. Nástup byl hned druhý den v půl šesté ráno. Otevíralo se sice později, ale vedoucí mi vysvětlila, že než se salámy nakrájí, saláty naservírují a klobásky naaranžují, zabere to spoustu času.

Prodat za každou cenu!

V půl páté mi zvonil budík a o hodinu později už jsem stepovala v přípravně a čekala na pokyny od své služebně starší kolegyně. Nastal fofr. Krájela jsem šunku, slaninu a další salámy jako zběsilá, aranžovala je na podnosy a skládala je do vitríny. „Proč toho musíme tolik krájet předem? Vždyť to okorá," namítla jsem, ale kolegyně Olinka mi vysvětlila, že nařízení z vedení podniku je jasné: všeho musí být pořádná hromada, kopce salámů, klobásky, párky a jitrnice navršené do pyramid, mísy salátů musí být pořád plné a všechno musí být vzorně naaranžované. A během dne se musí salámy pořád krájet a doplňovat. „Vždyť tohle všechno do večera nemůžeme prodat," namítla jsem. „Musíme to prodat. Musíš lidem pořád něco nabízet, uvidíš, že pak koupí i to, co nechtějí. A když neprodáme, zamícháme zbytky zítra ráno mezi čerstvě nakrájené."

Myslela jsem, že si dělá legraci, ale když na právě přivezený vlašský a pochoutkový salát nakydala včerejší, který vytáhla z lednice, došlo mi, že to myslela vážně. „Musíš ty saláty během dne pořád promíchávat, aby nebyly nahoře okoralé. To nevypadá vábně a lidi by je nechtěli," nabádala mě a hrábla lžící do vlašáku. Překvapeně jsem ji pozorovala a řekla si: Aha, tak k svačině si tady salát rozhodně nedám, protože ten čerstvý je vespod a dojde na něj řada až zítra, ale to už nebude čerstvý. Zákazníci tak vlastně nikdy nemají šanci koupit si čerstvý salát.

Radši držím klapačku

Když jsem vybalila z fólie klobásy, všimla jsem si, že jsou potažené bílým povlakem. Počínající plíseň? „To nevypadá moc vábně, není to už prošlé?" zeptala jsem se. „Ale to se prodá, vezmi si papírový ubrousek a pořádně je vylešti," poradila mi důležitě Olinka. Podobně jsem musela vylepšit oslizlé a mírně páchnoucí párky a buřty - ty jsem zase musela omývat vlažnou vodou.

Vrchol byly holandské řízky. „Proboha, vždyť ony jsou vespod už plesnivé", zhrozila jsem se, když jsem polotovary aranžovala na podnos. A samozřejmě zaváněly. „Tak to oškrabej, znovu to obalíme," nakázala mi Olinka. Jenom jsem valila oči. „A vám nevadí, že prodáváme takový hnusy?" odvážila jsem se zeptat. „Helejte, já mám doma malý dítě, jsem samoživitelka, práci jsem hledala půl roku a jsem ráda, že jsem nějakou našla. Takže držím klapačku a dělám, co se mi řekne. Nehledě na to, že to tak stejně dělaj všude..." odbyla mě zhurta. Byla jsem z toho v šoku. Moje představy o pěkné práci dostávaly zásadní trhliny.

Pani, to si radši neberte

Práce za pultem mě bavila, s radostí jsem lidem prodávala slaninu a výběrovou šunku, protože jsem věděla, že tyhle uzeniny jsou čerstvé. Ale když někdo chtěl salát, párek nebo nedej bože holandský řízek, měla jsem po náladě. Nejraději bych těm lidem řekla: „Pani, to si neberte, bude vám z toho špatně," ale neodvážila jsem se. A trochu otráveně sledovala Olinku, jak švitoří se zákazníky a každému iniciativně nabízí zboží, o které nebyl takový zájem. „A máme výbornou paštičku, nedáte si kousek? Nebo tady ty holandské řízky, mladá paní, ty jsou strašně dobré. Lidi je chválí, kupte je domů k večeři.." brebentila.

Vypečená pracovní smlouva

Měla jsem z toho všeho smíšené pocity - na jedné straně radost, že mám práci, na druhé straně vztek, že takhle šulíme lidi. Když po týdnu přijel pan šéf a přivezl mi smlouvu, nestačila jsem se divit. „Co to znamená, že v případě potřeby mě můžete vyslat na jiné pracovní působiště?" zajímala jsem se, když jsem ve smlouvě narazila na první sporný bod. „No když bude potřeba, pojedete vypomáhat i na jiné prodejny. Všude, kde máme pobočky. Do Prahy, do Brna..." Valila jsem oči. „Jako že ze středních Čech pojedu někam do Brna, abych tam byla ráno v šest hodin? To je jako služební cesta, kterou mi zaplatíte?" „No dopravu vám samozřejmě uhradíme, ale kdybyste tam musela zůstat více dní, musíte si najít ubytovnu nebo hotel a zaplatit si ho sama," ujistil mě pan šéf. „Cože??" Nechtěla jsem tomu věřit. Ale další šok přišel hned vzápětí. „Bohužel jste nedokázaly prodat tohle zboží, takže to dělá sto šedesát korun na každou z vás," řekl šéf a Olinka už běžela pro peněženku. „Nechápu, jak to myslíte," řekla jsem užasle. „No co nedokážete prodat, musíte s ostatními prodavačkami zaplatit. Dneska to dělá sto šedesát korun na každou. To by naše společnost brzy přišla na buben, kdybychom zboží vyhazovali," vysvětlil mi pan šéf důležitě s pohledem upřeným na týden staré, oslizlé uzeniny, jitrnice a zapáchající holandské řízky, které už prostě nikdo ze zákazníků nechtěl. Valila jsem oči jako Hurvínek: „Počkejte, já přece chodím do práce, abych si peníze vydělala. To je absurdní, abych platila za něco, co není moje vina... A nabízet prošlé zboží prostě nebudu!" Odmítla jsem peníze vydat. Na rozdíl od Olinky. Když jsem vzápětí narazila ve smlouvě na výši platu, částku sedm tisíc korun, věděla jsem, že je zle. „Paní vedoucí mi slibovala patnáct tisíc," řekla jsem už nazlobeně šéfovi. „No to ano, vážená, ale až po tříměsíční zkušební době," usadil mě. Došlo mi, že za tři měsíce mi smlouvu stejně neprodlouží, raději mě vyhodí a zase vezmou někoho „za sedmičku". Takže bych se svého vysněného platu stejně nedočkala. Dělat tady za babku, podvádět lidi a ještě platit nesmyslné pokuty? Má tohle cenu? Svlékla jsem plášť, vzala kabelku a se slovy: „Tak na tohle už fakt nemám! Nazdar!" jsem odkráčela rovnou směr pracovní úřad.

Lidi, bacha!

Je mi jasné, že za týden dřiny, kdy jsem vstávala dřív než skřivani a domů se ploužila skoro za tmy, kdy právě vylétaly sovy, s oteklýma nohama a bolavou hlavou, nedostanu ani korunu, ale co nadělám? Mám se nechat vykořisťovat a ponižovat? Tohle si určitě společnost pyšnící se nadnárodním jménem ve své rodné západní zemi ke svým zaměstnancům nedovolí, ale holt české prodavačky jsou často jako otrokyně! A ještě je jejich šéfové nutí, aby lhali zákazníkům a nabízeli jim „jedy" a „odpadky", které se vydávají za lahůdky! Fuj!

Vlastně jsem ráda, že jsem na všechno přišla včas a že můžu aspoň touto cestou varovat ostatní. Lidi, dávejte si dobrý pozor, co a kde kupujete. Sebelépe naaranžovaná vitrína s dobrotami neznamená, že si na nich opravdu pochutnáte!

Vyučená prodavačka H.V. ze středních Čech

7.8.2014

U pokladny bylo nutné provést šedesát pozic za minutu, tedy projet na páse šedesát artiklů zboží za minutu, to měl být tedy průměrný výkon. Bylo jedno, že to lidem padalo do vozíku nebo do tašek, ale člověk musel všechno projíždět strašně rychle, protože se hodnotil ten výkon a podle toho se hodnotil člověk. Nikoliv podle toho, jak komunikuje a pomáhá zákazníkovi.“

Lituji všechny pokladní a lidi, kteří pracují v nelidských příkazových podmínkách zákulisí těchto pouze komerčních zón. Považte však, že toto všechno příkoří způsobuje Čech, český tzv. manager, českým spoluobčanům, českým zaměstnancům, lidem, kteří mají různé osudy, kteří mají své rodiny a ty rodiny dnes již pomalu díky pracovnímu vytížení neexistují. Základní jednotka státu je záměrně předurčena k rozpadu...Jak z toho ven? Opět stejná otázka...

http://milenapolakova.blog.idnes.cz/c/412997/Jak-z-toho-ven-Tak-jak-to-praktikuji-nasi-politici-urcite-ne.html

Toužím po tom, aby se k nám opět vrátila doba zaplněných ulic pulzujících skutečným životem, toužím po tom, ABY ČECH NEUBÍJEL A NETÝRAL ČECHA, ABY ČECH NEOKRÁDAL ČECHA VE PROSPĚCH ZISKU CIZÍCH FIREM, ČI K ZISKU DO VLASTNÍ PENĚŽENKY.. Tyto zisky jsou enormní a jsou na úkor nízkopříjmových otroků a hlavně žen otrokyň, které ovládá strach. TĚŽKO SE MI PÍŠE SLOVO "OTROK", ALE POKUD JE LIDEM UPÍRÁN JAKÝKOLIV PROJEV LIDSKOSTI, POKUD TITO LIDÉ NEMAJÍ POCTIVĚ ZAPLACENO, JAK TENTO STAV JINAK POJMENOVAT?

Zaměstnankyně XY uvedla:

„Já jsem pracovala v Lidlu a začínala jako pokladní prodavačka. Postupem času jsem se vypracovala až k pozici vedoucí prodejny. Byla to práce s lidma – zajímavá a kreativní. V té funkci vedoucí prodejen jsem působila 4 až 5 let. Dalo by se říci, že toho času neubývalo, protože jsme byli nuceni dělat více a více práce. Psány jsme měli 8 hodinové směny, ale automaticky a tentokrát již bez požádání jsme museli plnit 12-ti a více hodinové směny, dokonce i celodenní 24 hodinové směny, kdy druhý den jsme zase nastupovali do práce.“

„Já jako vedoucí jsem byla nucena, abych i své zaměstnance motivovala k tomu, aby pro společnost pracovali co nejvíce hodin, a to i zdarma. To znamená, že pracovali stejně jako já, aniž by měly všechny ty hodiny zapsané.“

Prodavač XY uvedl:

Hypermarkety potřebují lidi nevyučené, aby je nemuseli platit, a kteří budou poslouchat. A když neposlouchají, tak je vyhodí a vezmou si z Úřadu práce nového, protože tam je lidí dost. Úřad práce dá příkaz, že tam budete pracovat, jinak nedostanete podporu.“

Lidé jsou ovládáni strachem. Mají strach z toho, že když se ozvou k vykonanému bezpráví, přijdou o práci...Uživí je však tato práce? V ČR určitě NEUŽIVÍ! Takže lidé, čeho se bojíte?! Vy máte naopak brát se za to, abychom se posunuli, aby nás práce skutečně těšila, aby nás skutečně důstojně živila a nebyla plná stresu, který nám do ní vnášejí lokajíčci-manageři tohoto hnusného vojenského kapitalistického systému. To vše si zasloužíme! Bez vás, bez vaší nedoceněné práce, ty zisky nebudou. Proto se nebojte usvědčit bezpráví.

Je to nespravedlivý, když si nemůžete vzít ani svědky. Druhý den byste se stejně nemohl bránit, protože by to nikdo neslyšel nebo by tam nikdo nebyl. Nemáte možnost ani právního zastoupení ohledně těch odborů, takže ani odbory nemohou nic dokázat. Oni vám řeknou vezměte si svědky, ale přece nebudete chodit po oddělení a někoho honit, aby vám něco dosvědčil. Nikdo vám nic nedosvědčí, protože se každý bojí o svoji práci.“ (pláč)

Ti lokajíčci, naháněči, jsou bohužel, většinou mladí kluci a holky a to je to hrozné! České děti buzerují ve prospěch cizáckých zisků prakticky vlastní rodiče, v případě pracujících důchodců, naše seniory.

Chovejme se k sobě s úctou a s ohleduplností, neokrádejme se, mějme úctu k jednotlivci, mějme úctu k vlastnímu národu, nehajlujme s mocí kapitalistické nenažranosti a nenapomáhejme jí mlčením.

Buďme lidmi. Pokud nebudeme držet pospolitě při sobě, zhyneme!

Milena Poláková


"V hypermarketech je všechno krásně srovnaný a barevný, ale ten pláč za tím není vidět. Je to jeviště a zákulisí. A to zákulisí je hodně krutý"......

Co dodat? Byl toto náš český sen?...

Nejsme sebevědomí, z toho pramení vše negativní, co si necháme coby slované líbit jak od cizích mocností, tak i od našich vlastních supů...

Autor: Milena Poláková | čtvrtek 31.7.2014 14:58 | karma článku: 12.02 | přečteno: 947x

Další články blogera

Milena Poláková

Opět měli slovo a opět byli trapní, ba co víc, pohrdali voliči Donalda Trumpa...

Máte slovo s M. Jílkovou 16. 2. 2017: Je Donald Trump pro demokracii nebezpečím nebo nadějí? Jeho opatření proti migraci - ohrozí bezpečnost Evropy? A vžene nás americký prezident do náruče Ruska?

17.2.2017 v 1:08 | Karma článku: 42.43 | Přečteno: 2866 | Diskuse

Milena Poláková

Nakonec pravda dosáhla zadostiučinění, a na frak dostala drzost a vyčůranost fanatismu!!

Vše co jsem avizovala ve svých článcích ve smyslu, že karta se obrací, se pozvolna a časem určitě i skokově, naplňuje. Mrazivé dny nám kupodivu přináší jen samé pozitivní zprávy a to je moc dobře!

27.1.2017 v 13:41 | Karma článku: 41.56 | Přečteno: 2690 | Diskuse

Milena Poláková

A do toho všeho přichází Chovanec s Romancovovou. Aneb, dešifrujme prapodivné anomálie (1)

Nový rok se prezentuje přívětivou cifrou, kde je šťastná sedmička a kde součet jednotlivých čísel nám dává jedničku. Jednička je vítěz, pokrok a dobré podnikání, kterému se daří...Bude tomu tak skutečně? Za určitých okolností ano!

20.1.2017 v 0:35 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 711 | Diskuse

Milena Poláková

Svoboda v nesvobodě

Blíží se čtvrtá adventní neděle. Je kouzelný čas rozjímání... Zamysleme se. Je moudré být nesvobodný? Nesvobodný ve svobodě? Ve svobodě, která nám je dána do vínku v čase zrození? Kdo nám bere naší svobodu a proč?

14.12.2016 v 8:44 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 422 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Luboš Smrčka

Až realitní bublina udělá BUM!

Každá investiční bublina jednou splaskne, bouchne, vypustí se. To platí i o naší, české a především pražské bublině. Otázka není postavena tak, zda to nastane, ale jenom a pouze kdy se to stane a o kolik ceny poklesnou.

23.6.2017 v 8:02 | Karma článku: 16.27 | Přečteno: 729 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Jak ze zdravé země vyrobit ohroženou

Možná jste to už taky slyšeli: Na českém realitním trhu už zase existuje cenová bublina. No – tentokrát to nevypadá jen na píárovou zprávu spojených realitních kanceláří. Tentokrát vysílá kouřové signály dokonce i ČNB

23.6.2017 v 8:00 | Karma článku: 40.03 | Přečteno: 2052 | Diskuse

Pavel Makovec

ČNB na „rybářských výpravách“

Při výkonu dohledu nad finančním trhem, využívá Česká národní banka (ČNB) stále více metody „rybářských výprav“, ale „velké ryby“ přitom nechává v klidu, včetně té největší...Ale o velkých rybách někdy příště, dnes jen o občanech.

22.6.2017 v 14:43 | Karma článku: 16.18 | Přečteno: 422 | Diskuse

Eva Mahdalová

Zelená energie ovládne svět: podívejte se proč

Jak to tak vypadá, tak zelená energie zapouští kořeny rychleji, než se původně očekávalo. Podívejte se na stěžejní důvody.

22.6.2017 v 14:19 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 579 |

Jakub Smejkal

Megastožáry jsou už dávno tu. Nebojte se, prosím. (reakce na článek)

Musím reagovat na článek Megastožáry přicházejí. České panorama doplní 70metrová monstra, který mě zde na iDNESu maličko nadzvedl.

22.6.2017 v 7:45 | Karma článku: 21.70 | Přečteno: 621 | Diskuse
Počet článků 100 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1783

Jsem žena, které není lhostejno to, jak jsme v ČR hluboko klesli. Jsem přesvědčena o tom, že povinností nás všech je ODSTRANIT neúprosný, nelidský systém, který produkuje války a hladomor, který umožňuje politikům podvádět, na úkor vlastních spoluobčanů… Pokud tak neučiníme, nemáme pak ani právo si na tento již přežitý a nefunkční systém stěžovat! moje jen občas udržované stránky :-)

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.